Malý závodník a jeho začátky

Hlavní nabídka

Hledat

Partneři

22.03.2010 [16:57], komentováno 0×

Mapuje období mezi lety 1996 - 2003, kdy Ondra začínal, zlepšoval se a nakonec i vítězil s jedním válcem pod kapotou.

Minibike (1996 - 2002)

Dneska si už ani sám Ondra nedokáže představit, že by se věnoval něčemu jinému, než závodění na silničních motorkách. Osudy jsou však vrtkavé a i v jeho případě stačilo málo a místo talentovaného motocyklového závodníka z něj dnes mohl být sólista tanečního souboru Valášek. „V první třídě jsem nastoupil do Valášku a to se především dědovi moc nezdálo. Pořád mě viděl na motorce. Konec konců on sám jezdil enduro a stejně tak i můj táta. Na podzim roku 1996 mě posadili na minibike a mně se to zalíbilo. Začal jsem jezdit čím dál častěji, na Valášek už nezbývalo moc času a tak jsem se s touto aktivitou k dědově spokojenosti rozloučil.“

Ondrova závodní kariéra napsala svůj začátek o rok později v roce 1997, kdy nastoupil ke své první ostré sezóně do minibikového přeboru České republiky. První sezónu se rozkoukával a ve druhé už chtěl útočit. Bohužel sezóna 1998 skončila předčasně vlivem zranění levé ruky, které si paradoxně ani nezpůsobil na motorce. Přišel tak o účast ve většině závodů a druhý rok byl krapet hořký. S cílem napravit tento nezdar vlítnul do roku následujícího. „V další sezóně jsem se vrátil ve skvělé formě, vyhrál titul a získal angažmá v továrním týmu Blata po Lukáši Peškovi, který odešel do „velké silnice“. Poprvé jsem se také ukázal na evropském poháru, kde jsem se setkal s dnes už velmi zajímavými jmény jako Dovizioso, Simoncelli, Corsi, Corti, Simeon a řadou dalších dnešních účastníků mistrovství světa.“

V roce 2000 Ondra zaznamenal největší dominanci v jeho minibikové kariéře. Z dvaceti závodů přeboru ČR jich hned 19 vyhrál a jednou skončil třetí kvůli pádu a následné návštěvě boxů. Následující ročník 2001 byl však pro Ondru opět poznamenán zraněním. Situace nebyla vůbec růžová, ale?! „Po pádu při tréninku v Hatích u Znojma jsem si narazil kotník tak nepříjemně, že jsem dostal zánět okostice a téměř dva měsíce jsem nemohl chodit. Když jsem se vrátil do rozběhnutého českého šampionátu, měl jsem spočítané, že se přeborníkem stanu, jen když vyhraji všechny zbývající závody. Vyhecoval jsem se a získal třetí titul v řadě v kategorii Junior.“

V roce 2002 došlo ke změně týmu. Tovární tým Blata Racing Team přešel pod hlavičku AB Moto Racing pod vedením pana Karla Abrahama. V tomto roce Ondra v domácím mistrovství přešel do nejsilnější kategorie Elite. V silné konkurenci se mu podařilo vyhrát pouze jednou a celkově z toho bylo „až“3. místo. Chuť si spravil na evropské scéně, kde dlouho bojoval o titul mistra Evropy, ale nakonec byl Ital Baroni nad jeho síly a zvítězil. Přesto toto 2. místo považuje Ondra za svůj největší minibikový úspěch.

Vzhledem k vizím týmu AB Moto Racing Ondra u minibiků déle nezůstal a společně s Kájou Abrahamem a Honzou Prudíkem začal od roku 2003 jezdit „velkou silnici“ a to třídu 125GP.

Je čas na něco pořádnýho – 125ccm (2003)

„Rok 2003 byl pro mě velmi rozporuplný. Přechod na stopětadvacítku jsem zvládl dle mého názoru až moc rychle a v předsezónních testech jsem svým kolegům z týmu naděloval až 4 vteřiny na kolo.“ Když však začaly závody, vše se najednou obrátilo. Ondra se zdaleka nebyl schopen dostat na své časy z testů, natož je vylepšovat. Kluci šli normálním vývojem a v prvních několika závodech byl v týmu suverénně nejhorší. „Tato skutečnost mě donutila vynechat část sezóny a dát si pauzu (podobně jako vloni Casey Stoner), při níž jsem si srovnal hlavu a vrátil se opět v dobrém světle. Ve zbytku sezóny jsme v každém závodě jeli s kluky pohromadě a sváděli mezi sebou velké boje, na něž velmi rád vzpomínám.“
Pokračování ...